Ráda bych napsala pár řádků o focení (shodou okolností mého kamaráda Honzy, se kterým se známe už dvacet pět let) a které pro mě bylo výjimečné.
Honza se ozval těsně před Vánoci s tím, že by se u mne se ženou a malým Kubíkem chtěli nechat nafotit. Lehce při tom zdůrazňoval, že fotky chtějí mít zpracované před Vánoci tak, aby je stihli vyvolat rodině jako dárek. Ujistila jsem ho, že fotky budou mít včas. Je to při vánočním focení pochopitelné. 🙂
Rodinka dorazila, dali jsme si v klidu kávu a mezi tím, než se všichni připravili, se mě Honzík ptá, jestli už jsem fotila překvapení?
Překvapení? Ptám se.
Jojo, překvapení. Odvětí.
Potom jsme to zamluvili a těsně před začátkem focení mi podávají… ultrazvuk s tím, že by mi něco chtěli oznámit.
A já. Lehce v šoku. Nadšená. Si ho s radostí prohlížím.
Myslím, že rodinám lepší dárek nadělit nemohli.
Moc jim to přeju a těším se na další veselé miminko do party.
A jak dopadlo samotné focení? Mrkněte sami. 🙂
