S velkým respektem přijíždím tramvají na zastávku Podolská vodárna, abych zamířila směr ÚPMD, kde na mě čeká maminka čerstvě narozené holčičky.
Míchají se ve mě pocity nadšení a vzpomínek, jelikož jsem sama v podolské porodnici přivedla na svět Eliáše. Na chvilku se zastavím a musím vydechnout. Ne kvůli focení, ale kvůli místu samotnému. Místu, kde jsem byla nějaký čas „jako doma“. A hlava i tělo si to moc dobře pamatují. Pár výdechů a nádechů a jdu na to. 🙂
Na klasickém šestinedělí jsem v této porodnici nebyla, jdu podle značek a hned nacházím. Procházím dlouhou chodbou, kde není téměř nikdo, kromě jediných, teď už prarodičů, kteří se přišli podívat na své vnouče. Panuje tam zvláštní, uklidňující ticho.
Přicházím do pokoje, kde se na mě usmívá maminka, hned víme, i když jsme se nikdy neviděly. Maminka holčičky jménem Dianka. Dítěte lásky. Narozeného 14. února. Ve stejný den, jako jsem se narodila já, akorát o 33 let později. Asi znamení. 🙂
Celá rozněžněná mi ukazuje svoji čerstvě narozenou dceru. Obě se nad ní rozplýváme a šišláme. :)) Nejde odolat. Vše nezapomínám dokumentovat, i když se občas zapovídám (i s Diankou), nebo jen koukám na to malé stvoření a v tom mi proběhne hlavou, že bych měla fotit. A tak taky dělám.
Samotnou návštěvu jsem zbytečně neprodlužovala tak, aby vše proběhlo s klidem. Maminka rodila sekcí a tak nebylo sil na rozdávání. Chtěla jsem je nechat odpočívat a nabírat síly na novou, dlouho cestu, která je společně čeká. A že to bude ještě jízda, o tom žádná. 🙂
Tak jak jsem v klidu a v tichosti přišla, tak i odcházím.
Focení novorozených miminek je pro mne výsadou, které si vážím. Ať už je fotím s rodinou, když je jim pár týdnů (i měsíců), nebo jak se říká Fresh48. Beru to vždy s láskou a respektem.
Vaše fotografka Eva Klobouček
